Magazin

Česká výzva

A tak během toho, co se zabýváme volbami a politickým marketingem, řešíme v prvních novinových titulcích, kdo financuje čápům hnízda, jestli je řepka s malým nebo velkým, tak volby probíhají každý den. Každý den volíš komu a kam pošleš svoje peníze. Každý den volíš od koho a co kupuješ. Chodíme v národních dresech a skandujeme: „Kdo neskáče není Čech… hop…hop…hop“. Tak Čechu, teď je čas, teď vzniká nový nároďák #ceskavyzva.

Možná ho znáte, možná se s ním potkáváte, možná je to váš soused, ale určitě žije a pracuje tady. Je to český výrobce, který se nevzdal. Co mu nezničila 1. a 2. světová válka, to mu ukradli komunisti, některé výrobce pověsili, jiné zavřeli nebo vyhnali. Pak přišly 90.ky a výrobci mohli znovu začít vyrábět. Bez peněz šli do banky, bez peněz se z tama i vraceli, ale věděli, že prostě musí začít vyrábět.

V té době jsme se ale my, jeho zákaznici k němu poprvé otočili zády, chtěli jsme věci západního marketingu. A tak jsme od našeho výrobce přestali kupovat téměř úplně. On ale nad námi nezlomil hůl, nevzdal se. Šel tiše dál, pracoval, v noci nespal, ráno se budil vyřízený, nevěděl, jestli bude na výplaty, na jídlo pro děti a v tom všem sám sebe obětoval a postavil sebe a své potřeby na poslední místo.

Když o českého výrobce nebyl zájem, vydal se za hranice. Jazyk neuměl, pojištění na cestu měl na dva dny, ubytoval se u sebe ve favoritu a šel najít business na západ. Za dva dny se vrátil, opil se a začal znovu pracovat.

Někteří výrobci se vzdali zaměstnání, někteří při zaměstnání s rodinou po večerech o sobotách a nedělích naplňovali svůj sen, sen stát se samostatným a zaměstnat přátele a lidi ze své vesnice, nebo města.

Teď jsou rozesetí po celém Česku, jeden o druhém pořádně neví a vy o nich už vůbec ne. Jsou to poslední malé sklárny na Vysočině, poslední šicí dílny v Prostějově, malé rodinné dřevovýroby v podhorských oblastech, keramici v Čechách, poslední textilky v severních Čechách, které ještě fungují. Prostě různě velké i rodinné firmy, na kterých to tady opravdu stojí.

„Co mám dělat, když ty, můj zákazníku nakupuješ v obrovských slevách za ceny, za které já ani nenakoupím materiál, ani nezapnu své stroje a až vůbec nezaplatím ani hodinu práce svého zaměstnance?“

A tak, když se mu po několika letech podařilo dostat se z nejtěžšího a chtěl se odměnit za tu obrovskou úlohu, kterou ve svém okolí pro svoji rodinu, své přátele a pro společnost sehrál, tak pak jsme ho pomluvili, za nějakou rozmařilost, kterou si za ty roky odříkání a nočních můr v boji o přežití rozhodl odměnit. Někdy jsme tě nazvali zlodějem, jindy podvodníkem nebo šmelinářem. Ale ty ses zase nevzdal, překousls to a pracoval jsi dál.

A co teď v roce 2019 děláme, když už všechno toto víme, když už máme peníze, telefony, motorky, auta, mega UltraHd 4k? Objednáváme si o číslo menší tričko z Expressu, nakupujeme v růžových cenovkách, sdílíme fotky ztýraných zvířátek a říkáme: „Udělejte s tím někdo něco“, ale nevíme, že existuje i „týraný“ český výrobce – ohrožený druh, který kdyby se to rozhodl zabalit, tak to tady padne. Jedinou věc člověka nikdy nedonutíte udělat a to je pracovat sám za sebe.

Musíme znovu vybudovat českého výrobce, našeho blízkého přítele. Protože když nakupuješ lokálně, tak kupuješ od něčího taťky nebo mamky, ti pak dětem můžou dopřát lepší dětství, a ty děti nakonec nám všem dopřejí dobré stáří. Tak to fungovalo vždy. To dobré stáří a život, to nám nezajistí politik, ani podnikatel z Asie, kterému posíláme svoje koruny, to si zajistíme jedině my sami.

Za každé sdílení jsme ti vděční a velmi Ti děkujeme #ceskavyzva

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *